Lenka a Miroslav

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Také Lence a Miroslavovi dal život další šanci na společně sdílené a prožívané štěstí. Když se potkali, byla Lenka rok rozvedená a starala se o dva syny ve věku 15 a 12 let. Mirek se s jejími kluky skamarádil, stal se pro rodinu oporou, přítelem a časem i Lenčiným manželem. Přestože péče a výchova chlapců nebyla vždy jednoduchá, Lenka s Mirkem si našli čas na výlety, společné koníčky, rodinu, zahradu. Chlapci postupně odrostli a odpoutávali se od rodiny a Lenka s Mirkem si uvědomili, že chtějí ještě někomu pomáhat, doma bylo smutno. Proto si v roce 2016 podali žádost o pěstounskou péči. Nabízeli svůj domov, zkušenosti, lásku a čas – nejraději dvěma sourozencům.  Na podzim roku 2017 si jeli pro 4 letého Filípka a 2 letou Lucinku, kteří si na ně díky jejich klidnému přístupu a laskavosti brzo zvykli. Lenka s Mirkem přijali jako samozřejmé, že Filípek s Lucinkou mají biologického otce, který se o ně nemůže trvale starat, ale projevuje zájem o kontakt s nimi. Zcela přirozeně přijali přítomnost otce v životě dětí, jeho existenci i to, že má v jejich životě místo, nedělají si nároky na bezvýhradné vlastnictví dětí. Umožňují jim vzájemný kontakt, napomáhají jejich sbližování. Otec dětem vozí dárky, několikrát do roka s nimi po vzájemné domluvě tráví víkendy, prázdniny, díky tomu udržují kontakt i s babičkou, tetou a strýcem. Biologická matka o děti zájem nejeví, občas jim pouze zatelefonuje.

Doma všechno fungovalo, jak mělo, a tak Lenku s Mirkem napadlo, že by se k nim domů vešla ještě jedna malá opuštěná holčička kolem 1 roku. Dlouho nepřemýšleli a na konci roku 2019 si vyřídili další žádost o pěstounskou péči. A protože se jim čekání zdálo dlouhé, aktivně prohledávali internet, zda se v jiném kraji nenajde právě taková holčička, které chtějí nabídnout pomoc. Před létem Lence padla do oka sourozenecká dvojice v jiném kraji a projevila zájem o bližší informace. Neprodleně kontaktovala krajský úřad a ten jim při zjištění, že by manželé přijali i děti dvě, nabídl jihočeskou sourozeneckou dvojici – skoro 4 letého Vašíka a 2 letou Lucinku. Manželé snad ani nezaváhali. Jak rychlé bylo ale seznámení s malou dvojičkou, tak pomalé bylo její předávání. Děti byly u pěstounů na přechodnou dobu, Lenka s Mirkem se snažili za dětmi jezdit co nejčastěji, postupně a citlivě je seznamovali i se svými stávajícími pěstounskými dětmi, ale soud pracoval pomalu a trval na dalších a dalších kontaktech. Pro Lenku s Mirkem i děti to bylo nesmírně náročné období plné nejistot, ale Lenka s Mirkem vydrželi, protože měli jediný cíl: pomoci dalším dvěma dětem, které si stačili už zamilovat. Rozhodli se nevzdat to. Dopadlo do dobře, Vašík s Lucinkou jsou v nové rodině – DOMA. A i když zejména Lucinka byla v navazování vztahu opatrná a zdrženlivá, Lenka s Mirkem dokázali svojí trpělivostí a láskou získat její důvěru.

Ale vzájemné sžívání a poznávání není jednoduché. Nově přijaté děti se potýkají s velkými traumaty, která si přinesly z původní rodiny, zejména Vašík se s některými událostmi v životě zatím sám nedokáže vyrovnat. Lenka s Mirkem se mu za pomoci nejrůznějších odborníků snaží jeho strachy zmírnit, je to však běh na dlouhou trať. A doufají, že trpělivostí a láskou pomohou zahladit aspoň ta největší zranění na dětské duši.

Lenka s Mirkem se snaží děti vychovávat s důsledností, učí je jasným pravidlům, tráví společně hodně času. Podporují je v tom, co je baví, ale nekladou na ně přehnané nároky. Jejich přáním je vychovat z nich slušné a samostatné lidi.

A jak se vidí Lenka? Jako veselá baculka se smyslem pro humor, velkým srdcem, ochotná pomoci kdykoli a komukoli, temperamentní, manažerka rodiny. Někdy mrzutá, ale ne moc často😊 A Mirek? Moc toho nenamluví, důležitými hodnotami jsou pro něho zdraví, láska k dětem, vše se snaží řešit s klidem a tolerancí.

Lenka s Mirkem si po odchodu svých chlapců mohli říct: „Dost, teď se budeme věnovat sobě, odpočívat, lenošit, cestovat…“, ale neudělali to. Rozhodli se upřednostnit zájem „cizích“ dětí před svými zájmy, rozhodli se nabídnout jim domov, lásku, energii a svůj čas, tedy to nejcennější, co jim nedokázala nabídnout jejich biologická rodina a co by jim nikdy nemohlo poskytnout žádné ústavní zařízení. Odměnou pro Lenku s Mirkem je, když vidí děti spokojené a šťastné. A zlobivé😊

Čekají, že se jim to jednou vrátí?