„Měli jsme brzo vlastní děti, první dítě se nám narodilo, když mi bylo 19“ říká Ina. Jiří doplňuje, že dnes je jejich nejmladšímu ze tří dětí 20 let, mají už také 2 vnoučata. Ina výborně vaří a šije, Jirka pracuje v cizině a má hodně zkušeností s lidmi jiných etnik a jiných národností. Nemají předsudky, mají dobrou zkušenost s pracujícími cizinci.
Ina se s opuštěnými dětmi vídala na Slovensku, odkud pochází. Její kamarádka pracovala jako teta pečující o malou skupinku dětí v domě podobném našim SOS vesničkám.
Myšlenka na pěstounství zrála u obou manželů několik let, od roku 2013 se stali přechodnými pěstouny. „Měli jsme dost sil a oba máme rádi děti, během 4 let našim domovem prošly 4 děti.“
Dnes jsou v rodině Iny a Jirky dvě děti v dlouhodobé pěstounské péči.
Dvojčátka - holčička a chlapeček jsou romského etnika. „Dvojčata jsou lepší než dvě děti s časovým odstupem“, říká Ina a při tom s klidným nadhledem nosí oběma dětem hračky a hrníčky s čajem. „Máme moc šikovné děti, není čas na nudu! A tolerance je potřebná, když jí někdo nemá na začátku, když děti přijímá do pěstounské péče, kde jí pak má hledat až přijdou starosti třeba v pubertě?“ doplňují společně s Jirkou. Rodina je akční, rádi cestují, podnikají výlety.
Ina a Jiří si přáli přijmout do rodiny zdravé děti, etnikum pro ně nebylo a není zásadní. Takto uvažují i do budoucna. „Rádi bychom přijali do rodiny ještě jednu romskou holčičku!“